Wanaka - květen 2014

První noc jsme přespali v obyváku a celý týden jsme pak obývali kamarádův pokoj, který odjel na dovolenou. Protože je to malý pokoj, tak jsem spal na zemi, ale šlo to. Čekali jsme, až se v domě uvolní jiný pokoj se dvěma postelema – což bylo další pondělí a Tina se tam přesunula a já až se vrátí kamarád z dovolené, tak se přesunu k ní do pokoje a budeme ho obývat společně. Je to sice trochu komplikované s tím přesunem a tak, ale snad to dává aspon trochu smysl. Tolik k ubytování.

V pondělí 5.5. jsem byl zalozit na bouldrovce s kamarádkou z čech, kterou jsem potkal v práci (je ze Zlína a známe se letmo od vidění ze Zlínské lezecké stěny) a v úterý po práci jsme se všichni ze starého ubytování (Tom, Noya, Lee, Ya, Tina a já) sešli v hospodě na koncertě – Lee je muzikant. Popili jsme, pokecali, vyfotili se – fajn večer.

Další dny se asi nedělo nic zajímavého, akorát, že ted v práci končím dřív, protože je období mimo sezonama, takže není tolik práce. To by mělo trvat asi cca. 6 týdnů, tak uvidíme – snad to počasí zas nebude stávkovat, tak jak už letos se to několikrát stalo třeba na sadech, či vinicích.

Na sobotu 10.5.14. jsem si naplánoval trek na jeden trochu možná neprávem opomíjený kopec tady ve Wanace– Little Criffel. Začátek treku je cca. 10km za Wanakou v Cardrona Valley (údolí). Na začátek treku jsem musel na kole a pak se ještě musela brodit řeka a pak už se jen stoupalo , protože kopec má skoro 1400m.n.m. Jedná se o celkem poctivé stoupání, ale není to nic hrozného, spíš dlouhé, pokud chcete až na vrchol. Trek, jak už je tradicí tady na NZ vede soukromým pozemkem, takže mezi ovcema. Už po cestě nahoru jsou krásné výhledy na hory se zasněženými vrcholky na druhé straně údolí a hlavně na jezera Wanaka a v dálce Hawea, město Wanaka, a hory v dáli. Trek je psaný na 3hodiny nahoru a musím přiznat, že to celkem sedí. Po nějakých 2 hodinkách se člověk dostane k rozcestníku, odtud je to na vrchol ještě nějakých 45min spíš po hřebeni. Na vrcholu je cedule a celkem pěkné výhledy do okolí, ale kdo nechce nemusí chodit až na vrchol, protože nejhezčí výhledy odtud nejsou. Škoda je jen jediná, že když jsem trek šel tak ty nejhezči výhledy na Wanaku jsem měl proti slunci a fotky tak stojí za starou bačkoru. Pak rychle dolů a domů a hurrá do práce. Jen dodatek – šel jsem to z parkoviště Larches carpark – je to blíž Wanace.

Na pondělí a úterý kdy jsem měl dny volna zas hlásili déšt, ale já jsem to hodil za hlavu a vyrazil do Pisa conservation area na chatu Meg Hut. Na začátek treku příjezd 20km s těžkým batohem na kole. Pak už jsem se vydal stoupat do sedla Tuohys Saddle a odtud na chatu. Počasí fakt nebylo dobré a občas pršelo, navíc jsem měl celkem krizi, takže se mi šlo dost blbě. Měl jsem štěstí, protože po příchodu na chatu se pořádně rozpršelo. Ja jsem si dal šlofíka a pak si rozdělal ohen v krbu, udělal něco k jídlu, chvili poseděl a šel spát. Vstával jsem na druhý den až po 11té, protože venku pořád pršelo. Jak přestalo, tak jsem zvolil směr hřeben s vrcholem Queensbury hill ( přes 1500m.n.m.). problem byl, že nad 1100mn.m. byla mlha, že bylo vidět tak na 10-20 metrů. A taky byl rozbředlý sníh a do toho začalo pršel a foukat. Šel jsem dokud mě to bavilo a pak jsem to otočil. Dle mapy jak jsem po návratu na chatu díval, tak jsem kolem vrcholu (Queensbury hill ) šel a došel i skoro na další (Mt. Allen), jen jsem o tom nevěděl kvůli mlze. Po návratu na chatu jsem udělal hned ohen a sušil věci, u toho jsem čuměl na seriál Přátelé na mobilu. Druhý den ráno byla zase mlha a zataženo a ja jsem spěchal zpět do Wanaky, protože ve 4 jsem měl být v práci. Takže honem dolů ke kolu a zpět.

Jinak myslím, že hory okolo a celkově místo musí být za dobrého počasí nádherné. Chata Meg Hut ač není nová, tak atmosférou a umístění u mě jednoznačně zabodovala a když se to podaří, rád se sem ještě někdy vrátím. Já měl smůlu na počasí a navíc jsem si z celého výletu dovezl nějakého bacila, takže se to snažím ted nějak přežít v práci do neděle, kdy mám pak tři dny dovolenou – chtěl jsem původně někam pryč, ale nebudu pokoušet zdraví.

V sobotu mě překvapili v práci přátelé z Německa Jorg a Ike – znám se s nima z práce, kde jsme trhali merunky. Mají před sebou poslední měsíc na Zélandě, tak už jen cestují a lozí. Navštívili mě další den a protože bylo hnusně tak jsme strávili celý den u mě v pokoji, kdy jsme čuměli na fotky a kecali. Druhý den oni byli zalozit na Hospital Flat, ale jsem jsem strávil den v posteli, protože jsem stale nebyl fit. V úterý jsem se ale už hecl a vyrazil s něma. Ráno slibovalo ještě jakžtakž slušné počasí. Zvolili jsme jedinou vícedélkovou skálu v okolí a dali se do toho. Klasický problém vícedélek je, že se občas ztratíte, což se stalo i nám, takže na řadu přišla improvizace. Do toho nám začalo pršet – no veliká paráda. Ono lezení vícedelkové cesty ve třech chvíli trvá, ale nakonec jsme našli slušné místo ze kterého se dalo slanit. Za deště jsme se pak vraceli k autu. Večer jsme s Jorgem vyrazili na pořádného Hamburgera do místního vyhlášeného Fast foodu. Někdo říká, že zde jsou Hamburgery lepší než v Oueenstownu (vyhlášený Fergburger) – ještě jsem z tama hambáča neměl, tak nemůžu porovnat, ale tady ve Wanace je moc dobrý. Taky aby nebyl, za ty peníze. Ve středu po ránu jsme se byli s Tinou rozloučit s naší kamarádkou Šhalou, která odjížděla a pak jsme se rozloučili i s Ike a Jorgem, kteří pokračovali na Severní ostrov.


Další dny asi nic speciálního. V neděli jsem se přesunul k Tině do pokoje a večer dorazil kamarád – čech Radek zpět z dovolené v Japonsku. V pondělí nás všechny tady ve Wanace překvapila sněhová nadílka – sem tam i 10cm sněhu. No my jsme s Tinou měli naplánovaný trip na Roys Peak (vrchol s nejlepšími výhledy okolo Wanaky.) Vyrazili jsme ráno na kolech k začátku treku. Část sněhu už od rána stačila roztát, takže se jelo celkem dobře. Trek byl spočátku beze sněhu. Asi sněžilo jen ve Wanace a velice blízkém okolí. Jak jsme postupovali vzhůru, tak sněhu přibývalo a šlo se hůř a hůř. Hlavně Tina mělo celkem problém. Tak ve 2/3 cesty už to pro ni bylo celkem těžké, sněhu už bylo občas i pod kolena, tak jsme se domluvili, že se vydá na cestu zpět a já budu pokračovat vzhůru. Byl to zatracený boj, hlavně protože jsem si zapomněl návleky – což byla chyba, protože sněhu přibývalo. Závěrečná část úseku vedle po vyfoukaném hřebeni. Občas to bylo hodně blátivé, takže 3kroky vpřed a 2 vzad a občas namrzlé, ale bojoval jsem statečně. Nakonec jsem tak po hodinovém boji od rozdělení s Tinou stanul na vrcholu – pokochal se pěknými výhledy a protože slunce rychle zapadalo a já měl jěště dlouhou cestu před sebou, rychle se vydal zpět. Zkusil jsem zpočátku trošku jinou cestu a to byla chyba – brodil jsme se pěkný kus cesty po pás ve sněhu . Pak zas bláto a led. No a pak už jenom sníh po kolena, takže pohoda. Dole u kol na mě čekala Tina. Do Wanaky jsme dojeli už za tmy. Jinak tady parádní den a zažitek a taky ty výhledy:-) .

V úterý ráno jsem zkusil upéct frgály a myslím, že se aj celkem povedli, odpoledne jsem se pak potkal na stěně s kamarádkou Verčou ze Zlína, spolu s ní tam byla její kamarádka, taky někde od Zlína. Zalozili jsme a večer jsem ještě vyrazil na malou Zlínskou párty, kdy jsme se sešli ve 4 u Bravoše a Verči doma. Zbytek týdne jen taková prokrastinace a tak. Na další dny hlásili pěkné počasí, tak na pondělí jsem naplánoval Grandview Creek track, který začíná u jezera Hawea. V pondělí ráno ale bylo počasí uplně jiné než říkala předpověd. Bylo mlhavo, pošmourno, ale já moc dobře věděl, že tohle je pouze a jen inverze, tak jsem i tak vyrazil. Byla sice kosa jak prase, ale po nějakých 2hodinách a 35km v nohách jsem dorazil na začátek treku. Po cestě jsem ztratil jediný klíček od zámku na kolo co jsem měl, takže budu muset koupit nový zámek. Kolo jsem tedy schoval do křoví a vyrazil. Po nějakém ujitém kilometru se duchna protrhavala a začalo vykukovat slunce. Po dalším stoupání vzhůru jsem vyšel z mraků a užíval jsem si nádherný slunečný den a výhled na okolní kopce v údolí, navíc ta změna teplot – z trika, mikiny a bundy jsem šel jen do trička. Nádhera. Trek nekončil nikde na vrcholu, ale v místě kde by měl být nejhezčí výhled na jezero Hawea. Ten jsem kvůli inverzi neměl, ale to mě ani za mák nemrzelo, páč scenérie s mraky podemnou a okolníma horama bylo přímo fantastická, jak z pohádky. Všude kde jsem se jen podíval mraky a hory. Udělal jsem pár fotek a upaloval dolů, páč se začalo stmívat. Ke kolu jsem dorazil tak tak. Na cestu zpátky po Hawea River tracku jsem mohl zapomenout – byla tma a bylo by to nebezpečné, tak jsem to vzal po silnici. Bezpečně jsem byl pak za hodku a za tmy doma. Celková bilance, 62km kolo, 13km trek a převýšení treku bylo 700m – ráno, když jsem vyrážel, jsem ani nepočítal, že by to mohlo tolik. Večer jsme ještě pak s Radkem zhlédli nový díl Game of Thrones. 

Nadruhý den jsem se vydal hledat klíček – takže zpátky k jezeru Hawea, nebo spíš k místu kde jsem zjistil, že mi chybí, ale nenašel jsem ho a do toho se mi pokazila zadní brzda (kterou jsem si nechal zpravit 4 dny předtím). Navečer jsem ještě vyrazil na stěnu abych nevyšel úplně z formy :-).