Motatapu Track 11-13.03.14

Na druhý volný weekend jsem si naplanoval 4-denní Motatapu Track (11-13.03.14). Vtip je v tom, že na track jsem měl jen 2 dny. Ráno po práci jsem trochu zaspal a na stopa směr Queenstown jsem šel až před oběděm. Celkem jsem se načekal, ale nakonec mě vzal australský pár co tu pracoval/dovolenkoval. Jelikož jsem potřeboval do Arrowtownu, tak jsem vyskočil u odbočky a vydal se pěšky do Arrowtownu (cca. 6km) s tím, že zkusím někoho stopnout, což se mi i povedlo a za chvíli jsem jel se zedníkem co zrovna jel něco zařídit. Dal mi i pár tipů na cestu, takže pohoda. V Arrowtownu tuny turistů a autobusů, tak jsem z tama upaloval pryč jak jen to šlo. Navíc mě celkem tlačil čas, mohlo být tak po jedné hodině a na první chatu jsem to měl tak 9 hodin cesty. Ještě jsem musel překonat 15km úsek cesty pro auta 4x4 (4WD), kdy se brodili řeky. Jel okolo týpek, tak jsme zkusil mávnout a prý jede jen kousek, ale neváhal jsem a užil si parádní jízdu řekou, kameny...super co tyhle auta dokážou. Škoda byla jen, že to za chvíli skončilo a já musel pak po svých. 

V Macetownu, kde končila 4WD (4x4) cesta a oficiálně začínal Motatapu track, jsem ještě potkal skupinku dánských turistů s průvodcem. S tím jsem pokecal o tom, že Macetown byl v době zlaté horečky město s 500 obyvateli. Ted jsou tam dvě vzorové chatrče a po nějakých stavbách co tam byly není ani památky. Ani ted se mi pořád tomu nechce věřit, že kdesi v pustině bylo takové město.

Pak jsem se dal na pochod. Celý Motatapu track je téměř pořád nahoru a dolů, kdy se výjde do míst okolo 1200 m.n.m. a pak se klesá zas do nějakých 700 m.n.m. Já se na to nějak před začátkem tracku nepodíval a byl jsem celkem překvapen. Taky mě překvapila kluzká suchá tráva, takže jsem se nesčetněkrát ocitl na zadku nebo mi to párkrát ukouzlo i nad srázem, ale jsem celý, takže pohoda - žádná hrůza. Horší bylo, že jsem doma zapomněl polovinu jídla, tak jsem celý track byl na arašídovém másle, toustovém chlebu a těstovinách na večeři :-D . Počasí přálo a za pár hodin, někdy po osmé, jsem byl na chatě (Roses Hut). Tam jsem se potkal s kiwačkou z Wanaky a pak němec a američan co šli Teararoa Trail ( http://www.teararoa.org.nz/ ) - američan dokonce šel ze severního ostrova a mladý němec šel jižní ostrov. Americký postarší chlapík (omlouvám se, nepamatuju si jméno) několik roků učil v Nymburce angličtinu, tak povykládal nějaké zážitky z Česka (překvapil i češtinou) a taky se rozvykládal o tom jak v roce 2010, tak nějak z ničeho začal s dlouhými traily (tracky). Že šel už nějaké v USA co měli 3000km a tak. Zajímavé. 

Ráno jsem se po rozednění vydal hned na cestu – měl jsem před sebou celý den cesty – průvodce hovořil o 11-13hodinách. Opět jak den před tím, stoupání do sedla a pak prudce dolů a pak znova. Naštěstí bylo nádherně a výhledy fantastické (údolí s řekou Motatapu, v dálce jezero Wanaka s ostrovy, okolní štíty. Trasa taky vedla hodně po hřebenu, takže výhledy na obě strany hor... hřebenovky mam nejradši. Potkal jsem dalšího Trailaře – němec co šel jižní ostrov. Dobrý pohodář, dobrou půlhodinu jsme prokecali. Okolo chaty Highland Creek Hut jsem jenom proletěl a pokračoval směr Fern Burn Hut. Tam jsem po páté a nakonec jsme na ní byl sám, takže celá chata jen pro mě :-). Ráno za rozbřesku jsem vystartoval na zbývající úsek. Ve 4 opoledne jsme měl byt v práci. Za 3 hodky jsem byl u cesty u jezera Wanaka a do Wanaky (města) jsem to měl nějakých 15km. Tady moc auta směrem Wanaka nejezdili, ale když jelo, tak jsem zkusil mávnout a hned druhé zastavilo. Takový minibus, který vezl turisty z Australie a UK na okružní cestu po Wanace. Dobře jsem pokecal s týpkem z UK – zval mě do Bristolu a že do Anglie se prý určitě mám podívat :-)...tak uvidíme co bude. Doma jsem vyřídit nějaké maily a pak valil do práce.

Motatapu Track – pěkné místo, ne uplně top track s fascinujícími výhledy, ale určitě stojí za to – jako plus bych dal i chaty, které jsou moc pěkné a nové (2006-2008). Nemam toho nachozeného zatím tolik, abych mohl porovnávat.. Někdě jsem viděl i článek jak to šli s dětma. No občas jsem měl co dělat na kluzké trávě abych nezhučel někdě do údolí, takže s dětma nevím nevím. Heslo tracku se stalo: Kde nesmím uklouznout, tam zakopnu :-D. Dá se to zvládnout za dva dny.

Wanaka - první dny

Ráno (pondělí 24.2.14) zpět do Wanaky, protože jsem měl ve tři schůzku v nové práci – podepsání smlouvy apod. Měl jsem fůru času, tak jsem se natáhl v parku do závětří a opakoval anglinu. Vše klaplo jak mělo a práci jsem dostal. Pořád jsem neměl ještě vyřešené bydlení, tak jsem zkusil něco pohledat, ale bez úspěchu.

Druhý den, jsem vyrazil do Queenstown stopem, protože v nové práci budu potřebovat černé boty a nejlepší takové věci jsou ve Warenhouse a nejbližší je právě ve Q-T. Vzal mě týpek co žije ve Franktonu (město vedle Q-T). Po cestě ještě nabral jednoho stopaře a pak přes horské sedlo do Q-T. Nakoupil jsem a hurrá stopem zase zpět ( tentokrát mě vzal nějaký lovec, který měl na zadním sedadle bouchačku – což ale tady je celkem normální, protože loví snad každý druhý kiwák). Koupil jsem si i lepší stan. Investice jako blázen. Dětský asi prodám, kdyby někdo chtěl – ozvěte se. Jako déšt vydrží a prý neproteče. Ja to ale radši nezkoušel a pořídil jiný :-). Večer jsem ještě přesunoval věci do centra Wanaky do klasického kempu.

 Ještě jsem dal jeden stop – zkusil jsme mávat cedulí Wanaka, když jsem se vláčel s těžkýma batohama z původního kempu do druhého. Zastavila mi parta Izraelců co tu je na dovolené. Dozvěděl jsem se zajímavé věci – že Izrael je možná ještě trošku dražší co do cen potravin než NZ a že mají jen 200 víz na NZ. V kempu se pak potkal se dvěma čechama – Martin a Zuzka z Budějovic ( http://sozuland.blogspot.co.nz/ ), co to tu projížejí na kole – mají víza na rok, ale asi tu budou jen 3 měsíce. Dalších pár dnů jsem strávil hledáním ubytka a prací. Snad jen, že jsem se potkal s australanem Joshem se kterým jsem jel společně stopem z Te Anau do Wanaky a taky čechem Tomem, co šel napříč celým jižním ostrovem Te Araroa Trail ( http://www.teararoa.org.nz/ ). V pátek jsem večer vychytal inzerát s nabídkou ubytka, v sobotu si to šel obhlédnout a rovnou se nastěhoval. Jsem v pokoji s Francouzem Sebastienem.

Když se pracuje, tak se moc zajímavého nezažívá – dějí se jen drobnosti. Ve městě je taková zvláštní lezecká stěna a je u ní i pidibouldrovka, tak občas se jdu protáhnout, ale na té stěně se toho moc nalozit nedá. Navíc ty cesty.... škoda mluvit. Jinak se toho moc neděje.