Wanaka od června do srpna...aneb zimní spánek :-)

Nanke, Felix a já

Další dny tak nějak plynuly. V sobotu 7.6. měla narozeniny kamarádky Verča, takže jsem po práci k nim zašel. Párty byla v plnem proudu, pár čechů, argentinci, italové, španělé. Jelikož jsem došel poměrně pozdě, tak se to poměrně brzo vyprázdnilo a zůstali jsme tam vesměs češi. Já jsem dorazil někdy před pátou dom – na druhý den jsem měl slušnou kocovinu. V neděli jsem nakoupil zelí a v pondělí jsem ho naložil a večer napěchoval zavařovačky a zkusím udělat kysané zelí. Uvidíme za pár týdnů jestli se povedlo. V úterý mě ráno překvapila sms od německých přátel z meruněk Nanke a Felixe, že jsou v Queenstownu a že za mnou dojedou do Wanaky. Udělal jsem aspon vydatnou bramboračku s kroupama. Po jídle jsme si společně vyšli na Mt. Iron a udělali okruh okolo. Celkem jsme si pokecali, asi byli překvapení, jak mi to spíkování jde, protože před 4 měsíci jsem skoronevyplodil ani jednu větu. Po treku jsme skočili na pivko do Fitzpatricka, dali pár pivek a pak navštívili místní biograf. Musím říct, že kino tady ve Wanace máme parádní, obrovské plátno, luxusní sedačky, občas pohovky a je možno si vybrat i místa jakože sedíte v autě. No byl jsem nadšen. Taky film byl dobrý, jak Toma Cruise jako herce moc neberu, tak film byl super a pobavil - Edge of Tomorrow.

Na druhý den cestovali zpět do Queenstownu, protože plánovali nějaké extremní aktivity (Nanke paragliding a Felix Bung-jumping). Radek domluvil oběd s novými přáteli – Monika ze Slovenska a Tom z Liberce. Měli jsme vepřo-knedlo-zelo (takže závan domova) a Monča upekla parádní koláč, pokecali jsme a potkal jsem další zajímavé lidi.

Další dny nebylo dobré počas a začalo mistrovství světa ve fotbale, takže často ráno hledíme na nejzajímavější zápas dne, který máme nahraný. (Zapasy začínají ve dvě v noci).Výsledek samozřejmě nechceme vidět, protože pak by to nemělo to kouzlo. V neděli odjel na 3měsíční dovolenou do Thajska Thorsten, němec, který má pronajmutý dům ve kterém bydlíme a místo něj v jeho pokoji je tady češka Helena, ktará už tady před měsícem bydlela a pak chvíli cestovala. V práci jsme pak měli meeting, kdy náš šéf nás všechny pochválil a vyjádřil spokojenost, takže pohoda.

V pondělí 16.6. jsem s kamarádama z Argentiny sledoval zápas ve fotbale Argentina – Bosna, tak bylo zajímavé vidět, jak to prožívají i jiné kultury, jak tám žijou a tak. Nakonec Argentina i přes bídný výkon výhrála :-). Po zbytek tydne jsem se tak nějak poflakoval - zkusil jsem upéct chleba a buchty – oboje se celkem obstojně povedlo. Další dny jsem občas vyrazil na kolo do okolí. V úterý 24.6. byla v Queenstownu velká ochutnávka vín. Z původního osazenstva mojich kolegů jsme tam nakonec jeli v 5 lidech, ale mělo nás být původně osm. Napřed přednáška o Rieslinku spojená s ochutnávkou. Týpci tam vychvalovalí svoje vína a pěli ody na to jak pečlivě a s jakou tradicí se starají o každou rostlinu a s jakou láskou se pak starají o výrobu a tak. Ale musím říct, že Riesling mě oslovil a chutnal. Po přednášce jsme se pak pohybovali po arealu, kde měla každá značka svůj stůl a tam mohl člověk ochutnávat do sytosti. Mě vína moc extra neříkají, ale mě osloví spíš cena – zkoušeli jsme třeba vína co stojí 200 babek a tak (což je cca. 3000 - 3500Kč za láhev). Na večer pak Radek (muj spolubydlící) dělal párty. Ja jsem upekl dva pekáče Honzových buchtech, Radek udělal chlebíčky. Na párty dorazili skoro všichni češi ve Wanace a pak pár dalších přátel z práce.Následující dny jsem byl nějaký nachcípaný,tak jen odpočinek a práce.

Já, Matt a Tina

Od července jsem začínam v práci dřív a končím později taky jsem tam někdy 6 dnů v týdnu ( kvuli zimní sezoně je to tam ted celkem dost busy), takže na nějaké novinky nebo treky ani není čas. Snažím se aspon téměř každy den co to jde sednout na kolo a dát si aspon nějak trenink – což se mi i daří.

Snad jen že odjeli naši izraelští kamarádi, tak jsme s nima měli společnou večeři a taky odjel flatmate francouz Matt a místo něho se přistěhoval do domu další čech – Vítek. Už jsme tady celkem 4 češi ze 6 lidí.

V červenci se toho extra moc nestalo – níkam jsem necestoval, spíš jsem odpočíval a občas se věnoval angličtině. Snad jen, že v průběhu července našemu flatmatovi Radkovi neprodloužili v práci viza a po 5 letech se vrací domů, takže nám v domě jeden čech ubyde.

Noya, Tomer, Tina a já

Chci se zastavit u data – 17.7.14. To jsem se chystal na kolo, ale před tím jsem se zastavil u Moniky s Tomem. Nakonec z kola sešlo, protože jsme se zakecali a po návratu domů jsem se chystal vařit a dal jsem se do pečení chleba, ale co se nestalo. Tina šla se zbytky do kompostu, ale za domem se natahla na zledovatělých schodech. Chtěl jsem ji pomoct, a natahl jsme se tak nešikovně, že jsem si rozsekl ruku o hranu schodu. První jsem si myslel , že jsem jenom podřený, ale mrkl jsem a věděl jsem že se bude šit. Hned jsem zavolal Tomovi s Monikou, kteří mají auto a byli doma, a jelo se na pohotovost. Kupodivu to skoro nekrvacelo i kdyz to bylo sakra hluboke a jizva pěkně veliká. Monika tam byla celou dobu se mnou a překladala když to bylo potřeba - a taky viděla uplně vše, jak mi to čistili, zašívali. Ani nehnula brvou a ještě jsme u toho pokecali :-). následující tyden jsem trávil doma a kupodivu mi to z prace zaplatili jak kdybych pracoval. Je nějaký limit snad 5 dnů ročně co zaplatí zaměstavatel. Celé dny jsem se pak poflakoval doma a tak nějak jen prokrastinoval, což tady jde celkem lehce a skvěle. V sobotu jsem byl s Vítou a jedním jeho kamarádem zahrát disc-golf. Pravidla jak při golfu, ale hraje se s discem. V neděli dělal Radek garage-sale, protože se mu za ty roky těch věcí sešlo celkem hodně. Něco jsem nakoupil a večer pak vyrazil do baru kde měl párty. Takové poklidné posezení – poznal jsem nové čechy – Jitku a jejího přítele, jehož jmeno jsme zapomněl a bylo tam pár lidi z práce, bylo to fajn. Pak přesun do Fitzpatricka – kde nedělní večer je ve znamení kdo chce – může si zahrát a zazpívat. Po neděli jsem byl ještě do středy doma, s tím, že ve středu jsem šel do práce.

Na středu ráno jsme si s Tinou naplánovali ráno na sunrise (východ slunce) Royspeak. Tina půjčila auto od kamarádky, ráno jsme po 6 vyrazili a po nějakých 2,5 hodinkách byli nahoře. Možná dobře, že jsme se zdrželi po cestě nahoru (zabloudili jsme potmě), protože až kolem deváté se obloha umoudřila a mraky se začali protrhávat. Nahoře byla pěkná kosa, tak jsme udělali nějaké fotky a valili zpátky dolů. Nakonec i když nebylo krásně jasno to stálo za to a výlet se vydařil. Potom jsem valil do práce. V práci jsem to zapichl jak nejdřív to šlo protože kolega Nick udělal pilotní zkoušky na helikoptéru, tak jsme s pár dalšími spolupracovníky poseděli v baru. Poté jsem se přesunul na Radkovu druhou-tentokrát domácí párty. Moc lidí tam už nebylo, protože jsem dorazil celkem pozdě. Pokecal jsem se čechy a nepálci a poměrně brzo a rychle jsem se opil, takže si toho ani moc teda nepamatuju. Další dny mi šef v práci změnil směny a dělam od 12 (11) do 21 (22), jak který den. Je to jen provizorní na pár týdnů. Času mi ted na nějakou parádu opravdu nezbylo a vlastně se neudálo nic co by stálo za řeč. Po dvou týdnech se to ale vrátilo do starých kolejí

Na úterý 12.8. jsem si domluvil u kamaráda Toma běžkování na Snow Farmě, kde pracuje. Prý je to jedno z mála míst na světě, kde se da tedka vyrazit na upravené trasy na běžky. Lístek jsem objednal přes internet, takže cena nebyla tak závratná – celkem půjčení vybavení a den na upravených trasách vyšel na 45 babek. Ráno mě Tom vyzvedl ještě s jednou kolegyní firemním Vanem a dali jsme se do stoupání. Cesta trvala celkem dlouho, protože Snow Farma je ve výšce nad 1500 m.n.m. a Wanaka je nějakých 300m.n.m. Po nekonečném množství zatáček jsme konečně dorazili do střediska. Zapůjčil jsem vybavení a dal se do toho. Jelikož před pár dny konečně pořádně nasněžilo, tak většina tras byla otevřená. Na výběr bylo spoustu okruhů označených obtížností, ale ono to bylo všechno hodně easy, jakože snadné. Dal jsem si dva nejdelší okruhy do toho pár malých (celkem asi 30km) a kolem 4 jsme frčli dom. Lidí tam moc nebylo, takže jsem si tam jezdil většinu času v pohodě sám, jen snad pár reprezentací (Polsko, Japonsko...) tam ladilo formu na zimu.

Zbytek týdne par tak nějak uteklo.

V pondělí bylo nádherně a tak nějak jsme s Tinou nevěděli co dělat, tak jsem navrhnul, co kdybysme šli si půjčit kajak a vydali se na výlet na Ruby Island. Počasí bylo opravdu nádherné, na slunci mohlo být klidně přes 20 stupnů, nefoukalo, takže voda byla nádherně klidná. Cesta dle týpka na recepci měla být kolem 30 – 45 minut. My jsme si ostrov napřed objeli a tak nám to trvalo trošku dýl. Na ostrově je celkem dokonce plynový gril, který byl funkční. Prošli jsme si ostrov – může mít tak 200m na délku a 100m na šířku. Byly tam lavečky a různé vyhlídkové místa na Wanaku, na hory a na Roys Peak, pod kterým se ostrov nachází. Mít vlastní lod, tak by to nebylo špatné tam udělat nějakou grilovačku s přespáním. Půjčovat kvuli tomu lod se totiž cenově zas tak nevyplatí. Jinak teda musím při pěkném počasí doporučit. Na kajaku jsem byl poprvé a Wanaka mi zas ukázala, že nabízí opravdu hodně možností jak trávit čas.