Wanaka - květen 2014

První noc jsme přespali v obyváku a celý týden jsme pak obývali kamarádův pokoj, který odjel na dovolenou. Protože je to malý pokoj, tak jsem spal na zemi, ale šlo to. Čekali jsme, až se v domě uvolní jiný pokoj se dvěma postelema – což bylo další pondělí a Tina se tam přesunula a já až se vrátí kamarád z dovolené, tak se přesunu k ní do pokoje a budeme ho obývat společně. Je to sice trochu komplikované s tím přesunem a tak, ale snad to dává aspon trochu smysl. Tolik k ubytování.

V pondělí 5.5. jsem byl zalozit na bouldrovce s kamarádkou z čech, kterou jsem potkal v práci (je ze Zlína a známe se letmo od vidění ze Zlínské lezecké stěny) a v úterý po práci jsme se všichni ze starého ubytování (Tom, Noya, Lee, Ya, Tina a já) sešli v hospodě na koncertě – Lee je muzikant. Popili jsme, pokecali, vyfotili se – fajn večer.

Další dny se asi nedělo nic zajímavého, akorát, že ted v práci končím dřív, protože je období mimo sezonama, takže není tolik práce. To by mělo trvat asi cca. 6 týdnů, tak uvidíme – snad to počasí zas nebude stávkovat, tak jak už letos se to několikrát stalo třeba na sadech, či vinicích.

Na sobotu 10.5.14. jsem si naplánoval trek na jeden trochu možná neprávem opomíjený kopec tady ve Wanace– Little Criffel. Začátek treku je cca. 10km za Wanakou v Cardrona Valley (údolí). Na začátek treku jsem musel na kole a pak se ještě musela brodit řeka a pak už se jen stoupalo , protože kopec má skoro 1400m.n.m. Jedná se o celkem poctivé stoupání, ale není to nic hrozného, spíš dlouhé, pokud chcete až na vrchol. Trek, jak už je tradicí tady na NZ vede soukromým pozemkem, takže mezi ovcema. Už po cestě nahoru jsou krásné výhledy na hory se zasněženými vrcholky na druhé straně údolí a hlavně na jezera Wanaka a v dálce Hawea, město Wanaka, a hory v dáli. Trek je psaný na 3hodiny nahoru a musím přiznat, že to celkem sedí. Po nějakých 2 hodinkách se člověk dostane k rozcestníku, odtud je to na vrchol ještě nějakých 45min spíš po hřebeni. Na vrcholu je cedule a celkem pěkné výhledy do okolí, ale kdo nechce nemusí chodit až na vrchol, protože nejhezčí výhledy odtud nejsou. Škoda je jen jediná, že když jsem trek šel tak ty nejhezči výhledy na Wanaku jsem měl proti slunci a fotky tak stojí za starou bačkoru. Pak rychle dolů a domů a hurrá do práce. Jen dodatek – šel jsem to z parkoviště Larches carpark – je to blíž Wanace.

Na pondělí a úterý kdy jsem měl dny volna zas hlásili déšt, ale já jsem to hodil za hlavu a vyrazil do Pisa conservation area na chatu Meg Hut. Na začátek treku příjezd 20km s těžkým batohem na kole. Pak už jsem se vydal stoupat do sedla Tuohys Saddle a odtud na chatu. Počasí fakt nebylo dobré a občas pršelo, navíc jsem měl celkem krizi, takže se mi šlo dost blbě. Měl jsem štěstí, protože po příchodu na chatu se pořádně rozpršelo. Ja jsem si dal šlofíka a pak si rozdělal ohen v krbu, udělal něco k jídlu, chvili poseděl a šel spát. Vstával jsem na druhý den až po 11té, protože venku pořád pršelo. Jak přestalo, tak jsem zvolil směr hřeben s vrcholem Queensbury hill ( přes 1500m.n.m.). problem byl, že nad 1100mn.m. byla mlha, že bylo vidět tak na 10-20 metrů. A taky byl rozbředlý sníh a do toho začalo pršel a foukat. Šel jsem dokud mě to bavilo a pak jsem to otočil. Dle mapy jak jsem po návratu na chatu díval, tak jsem kolem vrcholu (Queensbury hill ) šel a došel i skoro na další (Mt. Allen), jen jsem o tom nevěděl kvůli mlze. Po návratu na chatu jsem udělal hned ohen a sušil věci, u toho jsem čuměl na seriál Přátelé na mobilu. Druhý den ráno byla zase mlha a zataženo a ja jsem spěchal zpět do Wanaky, protože ve 4 jsem měl být v práci. Takže honem dolů ke kolu a zpět.

Jinak myslím, že hory okolo a celkově místo musí být za dobrého počasí nádherné. Chata Meg Hut ač není nová, tak atmosférou a umístění u mě jednoznačně zabodovala a když se to podaří, rád se sem ještě někdy vrátím. Já měl smůlu na počasí a navíc jsem si z celého výletu dovezl nějakého bacila, takže se to snažím ted nějak přežít v práci do neděle, kdy mám pak tři dny dovolenou – chtěl jsem původně někam pryč, ale nebudu pokoušet zdraví.

V sobotu mě překvapili v práci přátelé z Německa Jorg a Ike – znám se s nima z práce, kde jsme trhali merunky. Mají před sebou poslední měsíc na Zélandě, tak už jen cestují a lozí. Navštívili mě další den a protože bylo hnusně tak jsme strávili celý den u mě v pokoji, kdy jsme čuměli na fotky a kecali. Druhý den oni byli zalozit na Hospital Flat, ale jsem jsem strávil den v posteli, protože jsem stale nebyl fit. V úterý jsem se ale už hecl a vyrazil s něma. Ráno slibovalo ještě jakžtakž slušné počasí. Zvolili jsme jedinou vícedélkovou skálu v okolí a dali se do toho. Klasický problém vícedélek je, že se občas ztratíte, což se stalo i nám, takže na řadu přišla improvizace. Do toho nám začalo pršet – no veliká paráda. Ono lezení vícedelkové cesty ve třech chvíli trvá, ale nakonec jsme našli slušné místo ze kterého se dalo slanit. Za deště jsme se pak vraceli k autu. Večer jsme s Jorgem vyrazili na pořádného Hamburgera do místního vyhlášeného Fast foodu. Někdo říká, že zde jsou Hamburgery lepší než v Oueenstownu (vyhlášený Fergburger) – ještě jsem z tama hambáča neměl, tak nemůžu porovnat, ale tady ve Wanace je moc dobrý. Taky aby nebyl, za ty peníze. Ve středu po ránu jsme se byli s Tinou rozloučit s naší kamarádkou Šhalou, která odjížděla a pak jsme se rozloučili i s Ike a Jorgem, kteří pokračovali na Severní ostrov.


Další dny asi nic speciálního. V neděli jsem se přesunul k Tině do pokoje a večer dorazil kamarád – čech Radek zpět z dovolené v Japonsku. V pondělí nás všechny tady ve Wanace překvapila sněhová nadílka – sem tam i 10cm sněhu. No my jsme s Tinou měli naplánovaný trip na Roys Peak (vrchol s nejlepšími výhledy okolo Wanaky.) Vyrazili jsme ráno na kolech k začátku treku. Část sněhu už od rána stačila roztát, takže se jelo celkem dobře. Trek byl spočátku beze sněhu. Asi sněžilo jen ve Wanace a velice blízkém okolí. Jak jsme postupovali vzhůru, tak sněhu přibývalo a šlo se hůř a hůř. Hlavně Tina mělo celkem problém. Tak ve 2/3 cesty už to pro ni bylo celkem těžké, sněhu už bylo občas i pod kolena, tak jsme se domluvili, že se vydá na cestu zpět a já budu pokračovat vzhůru. Byl to zatracený boj, hlavně protože jsem si zapomněl návleky – což byla chyba, protože sněhu přibývalo. Závěrečná část úseku vedle po vyfoukaném hřebeni. Občas to bylo hodně blátivé, takže 3kroky vpřed a 2 vzad a občas namrzlé, ale bojoval jsem statečně. Nakonec jsem tak po hodinovém boji od rozdělení s Tinou stanul na vrcholu – pokochal se pěknými výhledy a protože slunce rychle zapadalo a já měl jěště dlouhou cestu před sebou, rychle se vydal zpět. Zkusil jsem zpočátku trošku jinou cestu a to byla chyba – brodil jsme se pěkný kus cesty po pás ve sněhu . Pak zas bláto a led. No a pak už jenom sníh po kolena, takže pohoda. Dole u kol na mě čekala Tina. Do Wanaky jsme dojeli už za tmy. Jinak tady parádní den a zažitek a taky ty výhledy:-) .

V úterý ráno jsem zkusil upéct frgály a myslím, že se aj celkem povedli, odpoledne jsem se pak potkal na stěně s kamarádkou Verčou ze Zlína, spolu s ní tam byla její kamarádka, taky někde od Zlína. Zalozili jsme a večer jsem ještě vyrazil na malou Zlínskou párty, kdy jsme se sešli ve 4 u Bravoše a Verči doma. Zbytek týdne jen taková prokrastinace a tak. Na další dny hlásili pěkné počasí, tak na pondělí jsem naplánoval Grandview Creek track, který začíná u jezera Hawea. V pondělí ráno ale bylo počasí uplně jiné než říkala předpověd. Bylo mlhavo, pošmourno, ale já moc dobře věděl, že tohle je pouze a jen inverze, tak jsem i tak vyrazil. Byla sice kosa jak prase, ale po nějakých 2hodinách a 35km v nohách jsem dorazil na začátek treku. Po cestě jsem ztratil jediný klíček od zámku na kolo co jsem měl, takže budu muset koupit nový zámek. Kolo jsem tedy schoval do křoví a vyrazil. Po nějakém ujitém kilometru se duchna protrhavala a začalo vykukovat slunce. Po dalším stoupání vzhůru jsem vyšel z mraků a užíval jsem si nádherný slunečný den a výhled na okolní kopce v údolí, navíc ta změna teplot – z trika, mikiny a bundy jsem šel jen do trička. Nádhera. Trek nekončil nikde na vrcholu, ale v místě kde by měl být nejhezčí výhled na jezero Hawea. Ten jsem kvůli inverzi neměl, ale to mě ani za mák nemrzelo, páč scenérie s mraky podemnou a okolníma horama bylo přímo fantastická, jak z pohádky. Všude kde jsem se jen podíval mraky a hory. Udělal jsem pár fotek a upaloval dolů, páč se začalo stmívat. Ke kolu jsem dorazil tak tak. Na cestu zpátky po Hawea River tracku jsem mohl zapomenout – byla tma a bylo by to nebezpečné, tak jsem to vzal po silnici. Bezpečně jsem byl pak za hodku a za tmy doma. Celková bilance, 62km kolo, 13km trek a převýšení treku bylo 700m – ráno, když jsem vyrážel, jsem ani nepočítal, že by to mohlo tolik. Večer jsme ještě pak s Radkem zhlédli nový díl Game of Thrones. 

Nadruhý den jsem se vydal hledat klíček – takže zpátky k jezeru Hawea, nebo spíš k místu kde jsem zjistil, že mi chybí, ale nenašel jsem ho a do toho se mi pokazila zadní brzda (kterou jsem si nechal zpravit 4 dny předtím). Navečer jsem ještě vyrazil na stěnu abych nevyšel úplně z formy :-).

Wanaka - duben 2014

Na začátku dubna jsem se domluvil s týpkem Petem, kterého jsem potkal v práci na lezení na Hospital Flat – celkem velké oblasti pro sportovní lezení nedaleko Wanaky. Ráno jsme vyrazili na stopa. Moc se nedařilo, ale jel zrovna stejným směrem kolega z práce (Nick), tak nás vzal. Pete se ukázal jak slušný práskač a neměl problem s jakoukoliv cestou – dal snad 8+ na OS – jsem jenom čuměl, ale něměli jsme prúvodce, takže jsme spíš tak odhadovali obtížnost. Mě to moc nešlo, protože jsem den před tím zkusil 3hodinový trenink na stěně a tohle už bylo občas moc. Jinak oblast je to moc pěkná, dobře odjištěná, plná lezení po lištách. Připomínalo mi to Rabštejn.

Na 11.4 - Hawea River Track, která končil u jezera Hawea. Celý track (na kole) byl suprový, šotolinka, nebo polní cesta okolo řeky a do toho nádherná podzimní scenérie. Jezero Hawea je o trošku menší než jezero Wanaka, ale je zase hlubší. Já jsem pokračoval okolo jezera po Gladstone Track. Musím říct, že jsem byl nadšený, protože scenérie okolo jezera (hory) je podobně nádherná jako u jezera Wanaka, ale nebyli tam téměř žádní lidé, prostě klídek. Určitě se sem ještě brzo někdy vrátím.

Další dva týdny byly v práci busy, protože byly Velikonoce a taky letecká show, která se tady koná jednou za dva roky a taky jsem měl cosi s rukou, tak jsem se šetřil. Jen jsem chodil před prací sednout k jezeru a učit se. Další dny jsme se bohužel dozvěděli, že na začátku května budeme muset vyklidit celý byt, takže jsem se dal do hledání ubytování. Snad to co mam dohodnuté klapne. 

V pondělí 28.4.14 nás tady všechny po ránu překvapil sníh na vrcholcích okolních hor. My jsme měli v plánu s Tinou (můj flatmate) někam vyrazit. Ona si vzala dva dny volna v práci. Ráno tady dole pršelo, tak jsme zůstali doma. Po obědě se udělalo trochu líp, tak jsem dostal nápad jet stopem na Roys Peak – což je poměrně vysoký vrchol s dlouhým výstupem. Auta nám moc nezastavovaly, tak jsme změnili plán a vydali se na Mt. Iron, který je kousek na Wanakou a z něj jsou taky krásné výhledy. Sice jsem na něm byl 3dny předtím, ale ted po pár dnech se počasí kompletně změnilo. Nabízel se nám úplně fantastický pohled na pocukrované hory okolo. Škoda jen špatného světla, že jsme nemohlu udělat lepší fotky. Takové věci si musíme uložit do hlavy – vyfotit moc nejdou.

Na druhý den jsme si domluvili Arrowtown. Město proslavené z období zlaté horečky a zachovalým centrem ve stylu starých zlatokopeckých časů. Ráno jsme vyrazili na stopa, protože město je aspon 60km od Wanaky. Moc se nám nedařilo, ale nakonec jsme stopli dvě auta. To první nás hodilo na lepší stopovací místo ve Wanace a za chvíli zastavila paní s dcerou, které vyrazili na týdenní výlet po east coast. Prý snad mají děti prázdniny.

 

Do Arrowtownu, který je bokem od hlavní cesty, už jsme museli dojít pěšky (cca.4km) – tam už se stopování nezdařilo. Co se ale zdařilo bylo počasí – sice hlásili deštivo a zamračeno a nakonec bylo skoro úplně jasno. V Arrowtownu bylo mrtě lidí, tak jsme hned vyrazili do podzimní přírody. Já, jakožto milovník Chřibů (které jsou na podzim úplně fantastické a stromy přímo hrají barvami), jsem z toho na zadek nesedl, ale i tak tam bylo dobře. Prochodili jsme i centrum a navštívili památník a vydali se zpět. Potkali jsme tam kamarádku Tiny, s tím že by nás večer vzali zpět do Wanaky, ale že ještě jedou do Queenstownu. Nakonec se v tom Q-T zasekli zasekli, tak jsme stopovali skoro už za tmy zpět. Měli jsme celkem štěstí, brzy nás vzalo auto s dvěma týpky z Rakouska na dovolené. Arrowtown je pěkné město, ale měst s podobnýma památkama je v Otagu a na West Coastu hodně (píšu jen místa kde jsem na ně přímo narazil a prošel si je) – prostě je to pěkné, ale určitě ne MUST SEE a navíc těch lidí tam...

Další den jsem pokračoval v nastoleném trendu a vzal kolo a objel si okolo jezera Outlet Track a další – kochal jsem se zasněženými vrcholky v dálce a luxusním počasím.

A hned další den Upper Clutha River Track, který vede okolo řeky Clutha a zpátky po Newcastle Tracku, který překvapivě vede po druhé straně řeky. Ráno sice byla pěkná kosa, ale jinak nebe bez mráčků, a protože je pokročilý podzim, tak stromy nabízeli nádherné představení barev, co si více přát. Řeka Clutha je jedna z nejdelších na Zélandě (už jsem o ní psal hodně dříve) a opravdu vzbuzuje respekt. Začátek byl takový nahoru dolů a pak už jen pěkně po stezce až do Luggate, kde je most, přes který jsem se dostal na druhou stranu řeky a vracel se po Newcastle Tracku. Je hodně podobný Upper Clutha River Tracku, možná není občas tak upravený ale jinak paráda. Celou cestu mě doprovázeli dvouplošníky nad hlavou, které startovali z nedalekého letiště.

Další dva dny (sobota a neděle 3.-4.5) balení věcí a přesun na novou adresu – společně i s Tinou. Tina půjčila auto v práci, tak to šlo celkem hladce.

Wanaka - březen 2014

Další dny jsem tam nějak odpočíval a nechal se ostříhat – zrovna tam pracovala češka Bára, která odjíždí z Wanaky za 2 týdny – po dlouhé době jsem pokecal s někým česky. Taky jsem si projel nějaké trasy okolo na nově koupeném kole. Snad něco vydrží, protože mu dávám celkem dost zabrat. 

V pondělí (17.3.14) jsem si naplanoval na volný den návštěvu Puzzling Worldu nedaleko bydliště. Je to taková turistická atrakce, která se skládá z velkého bludiště, neboli labyrintu (The Great Maze) – ve kterém se dá klidně hodinu i víc strávit – cílem je navštvívit každý roh (4 rohy) bludiště a nakonec najít zase start. V popisu píšou, že je v bludišti celkem 1,5km stezek, nebo jak to nazvat, ale lidi obvykle nachodí mezi 3-5km. Dále tam byly atrakce jako Hologram Hall, kdy na zdi byly obrazy a při správném úhlu se jevily jako 3D, dále šikmý dům, kdy tam vypadalo, že voda teče vzhůru apod., pak místnosti plné iluzí – levitující koule apod....atd....no bylo tam toho hodně. Jinak stránky - http://www.puzzlingworld.co.nz/attractions.html .

Pak jsem valil dom a chtěl si zkusit udělat kynuté sladké knedlíky,které se mi jako tradičně moje kynuté věci nepovedly. Těsto pěkně vykynulo, ale bylo šíleně lepivé a knedlík my z toho vymodelovat nešel. No když už nic, tak sice to moc nevypadalo, ale jest se to dalo. Pak rychle na stěnu a večer jsme valili s Flatmates do pubu. Kamarádka Alex se chystala odjet, tak jsme aspon jestě někam vyrazili. Vybrali irský pub Fizpatrick a naneštěstí byl zrovna Den svatého Patricka, takže hospoda praskala ve švech. Tam byl i Izraelský pár co tady s námi bydlí,takže jsme se tam sešli v celkem hojném počtu. Co tedy musím vyzdvihnout, tak je band co tam hrál, člověk by čekal – nějací místnáci, ale borci byli celkem vyhraní a hodně slušní hudební - no nádhera poslouchat. Domů jsme šli v dešti a ještě chvíli poseděli s partou Izraelců u nás před domem.

Na druhý den (18.03.14) jsem chtěl dát jeden pořádný celodenní track, ale z okna jsem viděl, že po přechozím deštivém dnu jsou vrcholky kopců v mlze, tak jsem změnil plány, vzal kolo a vyrazil obhlédnout jinou lokalitu.Vzal jsem to kolem jezera Wanaka po cyklostezce okolo jezera, kdy jsem dojel až na Hospital Flat – to je celkem velká lezecká lokalita tady. Obhlédl jsem pár lezců – skoro všechno to byly nějaké horoškoly a tak nějak lehce zmapoval terén a vrátil se kousek k Diamond Lake, zamkl kolo, zvolil tu nejtěžší a nejlepšá variantu tracku a vyrazil vzhůru. Jezero žádný diamantový odlesk nemělo, ale možná se tak jmenuje spíš, kvůli svému tvaru. Na vrcholu kopce byl totálně úžasný výhled na okolní hory a jezero Wanaka. Navíc v tom počasí – prostě kouzelné. Pak už jsem pádil domů. Ještě jsem po cestě odlovil pár kešek – vydařený den. Cca.50km na kole + 3hod. Track, do toho nádherné počasí.

Další dny spíš taková zívačka a odpočinek. V pátek (21.03.14) jsem zaskypoval s Ivou, dozvěděl se nové věci, zjistil, že něco už nebude jak dřív.... hodil jsem to za hlavu a vyrazil na Roys Peak – co se taky dalo dělat...Roys Peak – vrchol přes 1500 mnm nad Wanakou – pravděpodobně s nejlepším výhledem na všechnu tu nádheru okolo. 

Ono téměř všechny nejkrásnější fotky Wanaky, pohlednice a podobně jsou nafocené z tohohle místa a já musím dát za pravdu. Odměnou za veliké převýšení byly nádherné výhledy do okolí na jezero, hory všude okolo... Musel jsem sebou hodit, protože ve čtyři jsem začínal v práci. Nakonec se mi to podařilo zvládnout snad za 2,5 hodinky tam i dolů (píšou 6 hodin), ještě jsem z vrcholu zavolal Janě ohledně auta – s tím, že ho odkoupí. Náročný den jsem završil pátečním busy dnem a prací do půlnoci :-). 

V něděli jsem se vydal na kole objet nějaké trasy (Beacon Point...) a taky k jednomu šutru, na kterém jsem si luxusně zabouldroval... nejlepší je, že je tak 10min jízdy na kole od domu. V pondělí jsem měl volno, tak ráno nasedl na kolo, sbalil lezečky, svačinu a vydal se prozkoumávat další boudrové oblasti okolo. Je jich tu několík – škoda jen, že nemám bouldermatku (matračku). Taky jsem trošku prozkoumal další příležitosti k lezení – ted jen někoho s lanem – ja si ho nebral na NZ :-( . Večer jsem dorazil domů s prolezenými prsty a na tachometru 50km. Luxusní den.

Přidat popisek

Další den bylo hnusně, tak jsem akorat měl schůzku s novým flatmatem, protože Sebastien Francouz) odletěl a místo něj tu byl Ital Lucca a ten v pondělí pokračuje dál v cestování – nechce tady na NZ být v zimě. Nový flatmate je Tina a je to dívka z Tajwanu, tak snad chvíli vydrží a nebudu muset hledat někoho dalšího za 2 týdny. Večer jsem pak vyrazil na pokec s čechem Radkem, co tady už dlouho bydlí.

Středa slibovala parádní počasí, tak plán byl jasný. Minaret Burn Track. Nádherný track 25km od Wanaky okolo jezera. Dojel jsem k opuštěné pláži Colquhouns Beach CA – dalo se pokračovat dál, ale mě tlačil čas, protože v 4 pm jsem měl být v práci. Všechno klaplo jak mělo. V nohách 70km a hurá makat. Určitě se tam ještě vrátím, protože místo to bylo kouzelné a bez lidí.

Další dny jsem když bylo hezky vyrážel objíždět trasy v okolí nebo na bouldrovku – občas nepřálo počasí a tak nějak jsem prokrastinoval do středy, kdy si dal dvě totálně luxusní trasy na kole – Outlet Track – okolo řeky Cluthy do Albert Townu a úžasný Deans Bank Track. 12 km plných klopených zatáček, stezek mimo les i v lese, skokánků a různých záludností. Připojuji zde oficiální video a doporučuju se podívat. Deans Banks Video

Jen abych to tady vše zhrnul – pracuji od 4 pm do půlnoci od středy do neděle.(pondělí a úterý mam volno, ale skoro pokaždé je v tyhle dny hnusně :-( ) Snažím se každý den pěkného počasí využít k nějaké aktivitě, at už kolu, treku, geocachingu, boulderingu... Občas zajdu zabouldrovat na stěnu. Do toho se snažím učit každý den aspon chvíli angličtinu – i když se mi to úplně nedaří :-( ...Asi musím zvolit tvdší režim :-) .