Na začátku dubna jsem
se domluvil s týpkem Petem, kterého jsem potkal v práci na lezení
na Hospital Flat – celkem velké oblasti pro sportovní lezení
nedaleko Wanaky. Ráno jsme vyrazili na stopa. Moc se nedařilo, ale
jel zrovna stejným směrem kolega z práce (Nick), tak nás vzal.
Pete se ukázal jak slušný práskač a neměl problem s jakoukoliv
cestou – dal snad 8+ na OS – jsem jenom čuměl, ale něměli
jsme prúvodce, takže jsme spíš tak odhadovali obtížnost. Mě to
moc nešlo, protože jsem den před tím zkusil 3hodinový trenink na
stěně a tohle už bylo občas moc. Jinak oblast je to moc pěkná,
dobře odjištěná, plná lezení po lištách. Připomínalo mi to
Rabštejn.
Na 11.4 - Hawea River
Track, která končil u jezera Hawea. Celý track (na kole) byl
suprový, šotolinka, nebo polní cesta okolo řeky a do toho
nádherná podzimní scenérie. Jezero Hawea je o trošku menší než
jezero Wanaka, ale je zase hlubší. Já jsem pokračoval okolo
jezera po Gladstone Track. Musím říct, že jsem byl nadšený,
protože scenérie okolo jezera (hory) je podobně nádherná jako u
jezera Wanaka, ale nebyli tam téměř žádní lidé, prostě
klídek. Určitě se sem ještě brzo někdy vrátím.
Další dva týdny byly
v práci busy, protože byly Velikonoce a taky letecká show, která
se tady koná jednou za dva roky a taky jsem měl cosi s rukou, tak
jsem se šetřil. Jen jsem chodil před prací sednout k jezeru a
učit se. Další dny jsme se bohužel dozvěděli, že na začátku
května budeme muset vyklidit celý byt, takže jsem se dal do
hledání ubytování. Snad to co mam dohodnuté klapne.
V pondělí 28.4.14 nás
tady všechny po ránu překvapil sníh na vrcholcích okolních hor.
My jsme měli v plánu s Tinou (můj flatmate) někam vyrazit. Ona si
vzala dva dny volna v práci. Ráno tady dole pršelo, tak jsme
zůstali doma. Po obědě se udělalo trochu líp, tak jsem dostal
nápad jet stopem na Roys Peak – což je poměrně vysoký vrchol s
dlouhým výstupem. Auta nám moc nezastavovaly, tak jsme změnili
plán a vydali se na Mt. Iron, který je kousek na Wanakou a z něj
jsou taky krásné výhledy. Sice jsem na něm byl 3dny předtím,
ale ted po pár dnech se počasí kompletně změnilo. Nabízel se
nám úplně fantastický pohled na pocukrované hory okolo. Škoda
jen špatného světla, že jsme nemohlu udělat lepší fotky.
Takové věci si musíme uložit do hlavy – vyfotit moc nejdou.
Na druhý den jsme si
domluvili Arrowtown. Město proslavené z období zlaté horečky a
zachovalým centrem ve stylu starých zlatokopeckých časů. Ráno
jsme vyrazili na stopa, protože město je aspon 60km od Wanaky. Moc
se nám nedařilo, ale nakonec jsme stopli dvě auta. To první nás
hodilo na lepší stopovací místo ve Wanace a za chvíli zastavila
paní s dcerou, které vyrazili na týdenní výlet po east coast.
Prý snad mají děti prázdniny.
Do Arrowtownu, který je
bokem od hlavní cesty, už jsme museli dojít pěšky (cca.4km) –
tam už se stopování nezdařilo. Co se ale zdařilo bylo počasí –
sice hlásili deštivo a zamračeno a nakonec bylo skoro úplně
jasno. V Arrowtownu bylo mrtě lidí, tak jsme hned vyrazili do
podzimní přírody. Já, jakožto milovník Chřibů (které jsou na
podzim úplně fantastické a stromy přímo hrají barvami), jsem z
toho na zadek nesedl, ale i tak tam bylo dobře. Prochodili jsme i centrum
a navštívili památník a vydali se zpět. Potkali jsme tam
kamarádku Tiny, s tím že by nás večer vzali zpět do Wanaky, ale
že ještě jedou do Queenstownu. Nakonec se v tom Q-T zasekli
zasekli, tak jsme stopovali skoro už za tmy zpět. Měli jsme celkem
štěstí, brzy nás vzalo auto s dvěma týpky z Rakouska na
dovolené. Arrowtown je pěkné město, ale měst s podobnýma
památkama je v Otagu a na West Coastu hodně (píšu jen místa kde
jsem na ně přímo narazil a prošel si je) – prostě je to pěkné,
ale určitě ne MUST SEE a navíc těch lidí tam...
Další den jsem
pokračoval v nastoleném trendu a vzal kolo a objel si okolo jezera
Outlet Track a další – kochal jsem se zasněženými vrcholky v
dálce a luxusním počasím.
A hned další den Upper
Clutha River Track, který vede okolo řeky Clutha a zpátky po
Newcastle Tracku, který překvapivě vede po druhé straně řeky.
Ráno sice byla pěkná kosa, ale jinak nebe bez mráčků, a protože
je pokročilý podzim, tak stromy nabízeli nádherné představení
barev, co si více přát. Řeka Clutha je jedna z nejdelších na
Zélandě (už jsem o ní psal hodně dříve) a opravdu vzbuzuje
respekt. Začátek byl takový nahoru dolů a pak už jen pěkně po
stezce až do Luggate, kde je most, přes který jsem se dostal na
druhou stranu řeky a vracel se po Newcastle Tracku. Je hodně
podobný Upper Clutha River Tracku, možná není občas tak upravený
ale jinak paráda. Celou cestu mě doprovázeli dvouplošníky nad
hlavou, které startovali z nedalekého letiště.
Žádné komentáře:
Okomentovat